Markétka a Míša se ptají je úplně poslední novinka tohoto roku, o to větší radost z ní máme. Je plná obrázků, slov, nápadů, her a hříček. Prostě ideální dárek od Ježíška pro děti od 2 do 5. Koupit jí můžete v každém knihkupectví, v našem e-shopu, také v obchodě Papelote a o víkendu 6. - 9. 12. i v rámci akce designSUPERMARKET.

Básnička podzimní, ale vlastně už i trochu jarní:)

Vzpomínka na léto

Básnička z knihy Všichni píšou o zvířátkách. Ta rychlost babího léta... a bylo letos vůbec? Tak příště zase nějakou podzimní... 

Lokomotýla (Josef Hanzlík)

Za noci nad lesem letí a svítí
modrý a bílý vlak z pavoučích nití.

Létá tu rychlostí babího léta
od léta do léta na konec světa.

Sedí v něm motýlí máma a táta
a s nimi kočka, pes a motýlata.

Pan motýl kouří, motýlka plete,
motýlci malují růže a jetel.

Co mají na cestu motýlí děti?
Vajíčka natvrdo a omelety.

A tak vlak letí až na konec světa.
Copak má křídla, že může létat?

Co ho tak unáší, jakápak síla?
Modrá a bílá lokomotýla!

Všichni píšou o zvířátkách

Čepice (Zuzana Špůrová)


V mé ztracené čepici
možná spí i zajíci.
Nebo myšky, nebo straky.
Nebo mé sny...
Jo ty taky!

Alžběta jde do světa

Na začátku byla zatoulaná obálka, která se asi jen shodou šťastných náhod nakonec dostala do redakce. Byla v ní maketa knihy a dopis, kde se také psalo: "... Jsem dětská psycholožka a knížku, kterou Vám nabízím, jsem napsala mimo jiné i proto, že jsem se mnohdy ve své praxi setkávala s dětmi s velkou fantazií, kreativitou a leckdy i rodiče přemýšliví a otevření se obávali jejich přílišné individuality, představivosti a projevů chování s tím spojených. Taková je i tříletá Alžběta, která prostřednictvím vymyšleného kamaráda Beránka vstřebává realitu všedního života...". Příběh nebyl dlouhý, zato krásný, uvěřitelný, místy až poetický a navíc ho doprovázely ilustrace jakoby vytržené z dětského náčrtníku. Ještě ten den jsme zavolali Ivaně Janišové, mimochodem držitelce Zlaté stuhy za knihu Anka béčko a jiné nepodstatné detaily, domluvili si schůzku a o několik dní později jsme na knize začali pracovat. Tak rychle nebylo ještě nikdy o vydání knihy rozhodnuto. No a v těchto dnech vyráží Alžběta popleta do světa. Šťastnou cestu.

Ftaláty, akryl a pitná voda

Na Facebooku proběhla živá diskuse pod příspěvkem na zdi, který má jednoduchý příběh: paní vyrobila ze starého dřeva mozaiku, podobnou úplně jednoduchým puzzlům a natřela ji akrylovými barvami. Výrobek pak pověsila na Fler a začala nabízet jako hračku pro děti. 

Vedle vzdychání nad estetickým a etickým rozměrem této hračky přispěla do diskuse také paní, která si myslela, že je to sice hezké, ale rozhodně to, v době všelijakých přísných atestů na hračky, hračka pro děti není. A strhla se lavina! Ostatní paní se překřikovaly jedna přes druhou, jak je v DNEŠNÍ DOBĚ důležité, že někdo takové věci dělá, jak jsou ty ČÍNSKÉ HRAČY nevzhledné, škodlivé a ti, co je atestují si mastí kapsu a tak dál. Na konci této diskuse se milá protestující paní krčila v koutku a někde hluboko uvnitř ji zřejmě hlodalo svědomí, jestli přece jen nedělá někde chybu.

Jenže správná odpověď na to, jestli je nebo není tato skládačka hračkou pro děti, neexistuje. To si musí rozhodnout každý sám. Faktem ale zůstává, že tento typ hračky slouží primárně k rozvoji jemné motoriky a bývá určen dětem od 1 do 2 let. Všichni však také víme, že děti v této věkové kategoii víc než jemná motorika zajímá jak cokoliv, kdykoliv a hlavně co nejrychleji strčit do pusy a náležitě ocucat. A když už bráníme našim dětem v ocucávání ftalátů, tubičku akrylové barvy bychom jim také ke svačince nedaly, že?

Látkujte, šátkujte, recyklujte, vyhýbejte se ftalátům, jezte bio – děláte to nejlíp, jak umíte, děláte to po svém – jen se občas na věci koukněte s větším nadhledem. Dokud budeme v DNEŠNÍ DOBĚ, kdy například milióny dětí na světě nemají co pít, splachovat záchod pitnou vodou, je úplně jedno zda naše děti tu a tam olíznou závadný plast nebo akrylovou barvu. Oproti těm ostatním to zřejmě ve zdraví přežijí.

Na výstavě Krištofa Kintery se děti pobaví

Záměrem výstavy Krištofa Kintery v Městské knihovně (GHMP) není určitě prvoplánově diváka pobavit a výsledky jeho analýzy současného světa jsou místy až znepokojující. Půjdete-li ale na výstavu s dětmi, bezpochyby si přijdou na své. Celá galerie je opravdu totálním dílem s různými nečekanými zákoutími, hrubě probouranými zdmi, kudy se dá prolézat a objevovat nečekané bez toho, aniž by vaše děti někdo přehnaně napomínal, přičemž sahat na vystavené exponáty se místy stává až nutkavou potřebou. Čekejte všechno, jen ne ztichlou galerii s šeptajícími návštěvníky. Tady totiž, v místnostech, kde se stmívá a zase rozjasňuje, mluví nahlas i nákupní tašky, pokřikují havrani, bubnují čerti a kbelíky i lyžařské boty se samy hýbou. Ale pokud vaše dítě nezaujme ani exponát, tlučící hlavou o zeď a neúnavně vás bude upomínat o zakoupení lízátka, brambůrků či jiné dobroty z přilehlé "čínské večerky", nebuďte otrávení. Možná už jen to, že jste se mu pokusili zprostředkovat nevšední zážitek si jednou přičte(te) k dobru ve výsledcích své soukromé analýzy.

Pro nemocné děti,...

... které musely dneska ráno zůstat doma v posteli, protože mají kašel a rýmu a teplotu a venku zrovna tak krásně sněží...

Mňoukají si černé kočky

Slečny, chytneme si vločky.
Každá sobě uloví
náhrdelník perlový.
Ověnčeny kráčí na bál,
kdopak by se toho nadál,
že ta krása roztaje.
Snížek, ten si nehraje
na kočičí parádu.
Tiše řekne – tak já jdu.
Je tu teplo, je tu žár,
zmizí, než by řekl čau... −

Když jsem já sloužil = leporelo + CD

Pamatujete si z dětství na písničku o chlapíkovi, který sloužil a sloužil, kdejaké domácí zvířátko si vysloužil, až dostal za pilnou práci také svoji milou? Jednu leporelovou verzi kdysi vytvořil i Miroslav Jágr. My jsme chtěli dětem tuto veselou básničku/písničku znovu připomenout, ale tentokrát v trochu modernějším pojetí Andrey Tachezy. Celobarevné leporelo je vytištěné na krásné bílé lepence, je celé laminované a tedy 100% omyvatelné. A co víc, celou písničku je možné si poslechnout na přibaleném CD, kde ji s dětmi nazpívala moderátorka Klára Doležalová. www.axioma.cz

Pim z planety Haf

Červená koule letí vesmírem...Hvězdáři se brodí sněhem... Cvoček se diví. Od kdy sněhuláci pípají?... Pes Pim se vznesl do vzduchu a kolébal se jako balonek... Andulka nevěřila svým očím. Z pokojíčku, který postavila ze stavebnice, se vykolébal maličký živý slon... V rybníku Lívanci se usadila nevídaná nestvůra – pravěký dinosaurus... Nevěříte? Otevřete naši novou knížku a čtěte!

Ivan Martin Jirous...

... dnes zemřel a my se bez zbytečného patosu chceme podělit alespoň o jednu jeho básničku, kterou napsal pro svoje dcery z komunistického vězení. Je až notoricky známá, ale stejně...
 

Ptaly se nebes obláčky:
Proč mají ptáčci  zobáčky?
Ptal se paprsek sluníčka:
Proč mají ptáčci peříčka?
Ptala se mámy holčička:
proč mají ptáci očička?
Máma jí řekla za chvíli:
Aby se Františce líbili.

Františka tiše zašeptá:
a mě se nikdo nezeptá,
proč mají myši kožíšky?
Zeptej se na to Františky.
Proč mají fousy kočičky?
Zeptej se na to Františky.
A Františka ti odpoví:
Pán Bůh je chce mít takový.

Poslední kniha letošního roku...

... byla právě odeslána do tiskárny. Potěší všechny děti i dospělé, kteří mají rádi klasické pohádky. Ty naše upravila Milada Motlová podle původních pohádkových látek, které byly zaznamenány koncem 19. století a jejich společným hrdinou není nikdo jiný než Honza. POHÁDKY O HONZOVI doprovodila půvabnými ilustracemi Andrea Popprová a pokud všechno půjde tak dobře jako dosud, kniha bude koncem listopadu na pultech knihkupectví. Více na www.axioma.cz a pokud vás naše knihy zaujmou, sdílejte je s vašimi přáteli.