Na začátku byla zatoulaná obálka, která se asi jen shodou
šťastných náhod nakonec dostala do redakce. Byla v ní
maketa knihy a dopis, kde se také psalo: "...
Jsem dětská psycholožka a knížku, kterou Vám nabízím, jsem napsala mimo jiné i
proto, že jsem se mnohdy ve své praxi setkávala s dětmi s velkou fantazií,
kreativitou a leckdy i rodiče přemýšliví a otevření se obávali jejich přílišné
individuality, představivosti a projevů chování s tím spojených. Taková je i tříletá
Alžběta, která prostřednictvím vymyšleného kamaráda Beránka vstřebává realitu
všedního života...". Příběh nebyl dlouhý, zato krásný, uvěřitelný,
místy až poetický a navíc ho doprovázely ilustrace jakoby vytržené z dětského
náčrtníku. Ještě ten den jsme zavolali Ivaně Janišové, mimochodem držitelce
Zlaté stuhy za knihu Anka béčko a jiné nepodstatné detaily, domluvili si
schůzku a o několik dní později jsme na knize začali pracovat. Tak rychle nebylo
ještě nikdy o vydání knihy rozhodnuto. No a v těchto dnech vyráží Alžběta popleta do světa. Šťastnou cestu.